Vyrůstal ve fotbalové rodině bývalého fotbalisty a trenéra Miroslava Isteníka, jeho bratr Marek byl prvoligový fotbalista a sám Michal se propracoval až do dorostenecké první ligy za SK Kladno, než jeho fotbalovou kariéru v šestnácti letech přerušilo zranění, po němž musel sportu na profesionální úrovni zanechat a dodnes se mu věnuje spíše příležitostně.
K divadlu se dostal náhodou při studiu na Gymnáziu J. A. Komenského, kde začal s účinkováním ve školním dramatickém kroužku, a také se přihlásil do amatérského divadla Luna ve Stochově. Herectví ho oslovilo natolik silně, že se následně hlásil na pražskou DAMU, přijímacími zkouškami ale neprošel. Strávil proto dva semestry v Ústí nad Labem, kde na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně studoval historii a geografii. Poté si podal nejen znovu přihlášku na DAMU v Praze, ale tentokrát i na JAMU v Brně, kde se na něj usmálo štěstí a byl přijat do ročníku Oxany Meleshkiny-Smilkové.
Začátky studia si užíval naplno, poznával Brno, ve kterém nikdy předtím nebyl, a to se mu natrvalo stalo novým domovem. Jenže ve druhém ročníku nastal zlom a Michal školu na rok přerušil, dokonce uvažoval i o návratu domů do Nového Strašecí. Nakonec ale zafungovala náhoda, kdy si jej režisér František Derfler obsadil do Tragické historie o doktoru Faustovi (2005), čímž začala Michalova zdařilá spolupráce s Divadlem U stolu. Následně se vrátil i do školy a činoherní herectví dostudoval v ročníku Aleše Bergmana. V té době už začal spolupracovat i s další hereckou partou, nejen jako herec, ale i jako autor a režisér byl totiž aktivní v brněnském nezávislém divadle BuranTeatr zaměřeném na experimentální divadlo. Zde ztvárnil nejednu ústřední roli v mnoha inscenacích (např. Pan Polštář, 2007; Skleněný zvěřinec, 2009; Pán s kaméliemi, 2013; 39 stupňů, 2014; Faust a Markétka, 2015; Univerzální sci-fi, 2016; Parchant v klobouku, 2018 ad.).
V roce 2008 přišla přelomová nabídka na roli svébytného gaskoňského šlechtice d’Artagnana ve Třech mušketýrech a s ní i osudové setkání s režisérkou Hanou Burešovou. Nabídka však byla současně spojena se vstupem do angažmá v Městském divadle Brno, a tak se Michal stal nepostradatelnou součástí činoherního souboru MdB, jehož oporou je doposud. Po tomto zdárném uvedení na sebe další krásné role nenechaly dlouho čekat. Namátkou to byl třeba Andrej Prozorov v Čechovově dramatu Tři sestry (2009), titulní postava secesního výtvarníka Alfonse Muchy v Muchově epopeji (2010) nebo recepční Dante v upírsko-gangsterské komedii Měsíční kámen (2011).
Jeho nepřehlédnutelné herecké schopnosti neunikly publiku ani kritické obci. Svým hlasováním si ho sami diváci zvolili coby nejoblíbenějšího herce sezóny 2018/2019 v divácké anketě Křídla. Dále je Michal Isteník držitelem Ceny Alfréda Radoka, neboť byl zvolen odbornou porotou za Talent roku 2011, a Herecká asociace jej vyznamenala Cenou Thálie 2014 za mimořádný jevištní výkon v hlavní roli úlisného a vypočítavého podvodníčka Čičikova v komediální epopeji Mrtvé duše (2014) v režii Hany Burešové.
Na Michalově divadelním repertoáru v domovském Městském divadle Brno, před jehož Činoherní scénou jsou na Chodníku slávy na Lidické ulici otištěny také jeho dlaně, je v současné době stále třeba Bienstock v muzikálové komedii Sugar! (Někdo to rád horké) (2011), nezaměstnaný ocelář Ethan Girard v muzikálové komedii Donaha! (2013), všehoschopný Laník v dramatizaci románu Simona Mawera Skleněný pokoj (2015), policista Pankrác Rosický v improvizační detektivní komedii Splašené nůžky (2015), s chutí si užívá též dvojroli Harpagonova kuchaře a kočího Jakuba v Molièrově komedii Lakomec (2018) či roli Čeňka Udavače v komedii Osmyčky (2018), diváci ho mohou vidět i jako záletného Stivu v dramatizaci Tolstého románu Anna Karenina (2019), fasádníka Prouzu v nesmrtelné české komedii Světáci (2021) a aplaus sklízí i coby kuchař s básnickými sklony Ragueneau v Rostandově romantické básni Cyrano z Bergeracu (2022).
Redakce FFN a Městské divadlo Brno
