Koření bylo také důvodem vzniku britské Východoindické společnosti i celého britského impéria a jeho obchodníků, kteří učinili z Londýna na celá dvě století největší trh s kořením na světě. Možná (ne)překvapí, že i „české“ koření má poměrně dlouhou tradici. Historie značky J. C. Horn sahá až do konce 19. století, kdy toto koření začalo zásobovat rakouské mocnářství. Od té doby se mnoho změnilo, například právě uvedený design obalů zdůrazňující tradici a léty prověřenou kvalitu. 

Facebook

Traduje se, že příběh značky J. C. Horn se začal psát v roce 1870 v obilném mlýně v Dolní Chřibské nedaleko Varnsdorfu. V něm si obchodník se smíšeným zbožím z Dolní Chřibské Josef Horn st. nechával pro své zákazníky u dolnochřibského mlynáře příležitostně semlít některé druhy koření, s nimiž – kromě jiného zboží – obchodoval. O čtrnáct let později ve mlýně jeho syn Josef Horn s dalším dolnochřibským rodákem Eduardem Klemtem založili firmu Josef Horn & Co., která zde po roce začala místo obilí mlít koření a rozesílat jej na trhy do celé habsburské monarchie. V roce 1907 se mlýn na koření rozšířil o novou patrovou budovu skladiště, jejíž okna byla podle vzpomínek pamětníků osazena tabulkami z modrého skla, aby zde uskladněné koření při manipulaci nebylo vystaveno přímému slunečnímu svitu a uchovalo si své unikátní vlastnosti.

Rok před první světovou válkou se v Hornově mlýně mlely a balily prakticky všechny běžně prodávané druhy koření, včetně vzácného šafránu. Pepře, nejžádanějšího a nejvzácnějšího koření za vlády Alexandra Velikého, prošlo mlýnem přes 500 tun za rok. V roce 1942 se provoz továrny rozšířil o objekt bývalé dolnochřibské textilky, z níž se stal další sklad koření.

Během války se spolumajiteli veřejně obchodní společnosti stali dva noví společníci.  V roce 1945 se však mlýn, jakožto německý majetek, stal státním a v následujícím roce byl Josef Horn i se svými německými společníky odsunut do Německa, kde se dožil úctyhodných 97 let.

Zkraje šedesátých let sílu vodního kola, které dosud mlýn na koření pohánělo, nahradil elektrický motor. V roce 1973 se mlýn stal součástí podniku Balírny obchodu Praha a jeho závodu ve Varnsdorfu, kde se v té době pražily a balily arašídy. O sedm let později mletí koření v chřibském mlýně ustalo a bylo přestěhováno do nově zřízeného provozu, bývalé textilky Richter ve Varnsdorfu. V provozu mlýna v Chřibské se od té doby koření už jen balilo.

Po revoluci závod ve Varnsdorfu koupila společnost Emarko, která zahájila rozvoj a modernizaci výroby. V 90. letech si společnost Emarko zaregistrovala také značku J. C. Horn, jejíž měsíční výroba dosahovala přibližně 200 tun koření a kořenicích směsí. V polovině 90. let se vedení firmy rozhodlo zahájit výrobu rýže a luštěnin, a pro tyto účely ve Varnsdorfu koupilo provoz bývalé keramičky. Kvůli rozšíření výroby o rok později koupila firmu Bask v Roudnici nad Labem, a tak se počet zaměstnanců postupně zvýšil z několika desítek na téměř 500. Firma Emarko se stala jednou z největších v regionu a také v oboru. V roce 1997 Emarko přijala nabídku společnosti Vitana, respektive jejího norského vlastníka Rieber & Son, na odkoupení.

Tímto se koření J. C. Horn stává nejstarší značkou portfolia Vitany. Společnost postupně reaguje na potřebu přizpůsobit obaly současným požadavkům spotřebitelů a dává historickým obalům nový atraktivní design, který zdůrazňuje tradici a kvalitu koření J. C. Horn.

 

Jaroslav Kuba