Problémy s bolestivou a nepravidelnou menstruací jsem začala řešit už ve dvanácti letech. Krvácela jsem i sedm nebo deset dní a často jsem nebyla bolestí schopná vstát z postele. Bohužel to všichni ignorovali. Od dětské lékařky a později od gynekoložky jsem se dozvěděla, že nepravidelnou a bolestivou menstruaci mají všechny dospívající dívky.
Jenže moje obtíže s věkem nemizely, právě naopak. Každá menstruace pro mě byla utrpení. Několikrát jsem skončila na pohotovosti se silnými bolestmi v podbřišku. Vždy jsem se dozvěděla, že podle všech vyšetření jsem v pořádku. Opakovaně mi lékaři předepisovali antibiotika, ale bolest se znovu a znovu vracela. Až v osmnácti letech jsem absolvovala svou první laparoskopii a já se poprvé uslyšela svou diagnózu – endometrióza.
Byla jsem v šoku. Od lékařů jsem se dozvěděla, že možná nikdy nebudu mít děti a pokud je chci někdy mít, měla bych otěhotnět co nejdřív. Přesto se mi ulevilo, konečně někdo uvěřil tomu, že si své problémy nevymýšlím a mé bolesti jsou skutečné. Stejně jsem ale měla problém vysvětlit svým přátelům i rodině, proč jsem často unavená nebo proč náhle ruším domluvené plány. Nikdy jsem nevěděla dopředu, kdy se bolesti objeví, a tak to často vypadalo, že se jen vymlouvám. Také kvůli nemoci se mi rozpadl partnerský vztah.
Během čtyř let jsem absolvovala další tři operace a opakovanou hormonální léčbu. Vždy se podařilo ložiska nemoci a srůsty odstranit, po čase se však objevily znovu. Ve svých dvaadvaceti letech jsem poznala svého budoucího manžela, který při mně stál, i když jsem podstoupila umělý přechod. Měla jsem ale obrovské štěstí, krátce po skončení této radikální léčby se mi podařilo přirozeně otěhotnět a narodila se mi dcera Anička. Přišla na svět plánovaným císařským řezem.
Bohužel nemoc se už pár měsíců po porodu vrátila a udeřila v plné síle. I když u většiny pacientek těhotenství projevy nemoci na čas nebo dokonce navždy utlumí, u mě se tomu tak nestalo. Následovalo dalších šest měsíců umělého přechodu a další, v pořadí už šestá operace, při které mi byly odstraněny srůsty mezi dělohou, břišní stěnou a dalšími orgány. Vůbec poprvé ale lékaři neobjevili ložiska nemoci.
Už je to více než rok, co jsem absolvovala svou poslední operaci. V lednu letošního roku jsem mohla vysadit silné hormonální léky a nechala si zavést nitroděložní tělísko, které působí jen na dělohu a její okolí. Po mnoha letech se konečně nemusím děsit toho, že mi nemoc překazí moje plány. Starám se o dceru, pracuji, často cestuji a vedu úplně normální život. Jen nikdy nevím, kdy se může endometrióza znovu vrátit.

Facebook