Navíc, a to je v současné době velký imperativ, by rozumné a cílené předepisování antibiotik přispělo k tomu, že by dál velmi strmě nerostla odolnost bakterií k antibiotikům. A nejsme v tom sami, s velkým nárůstem neúčinnosti těchto moderních léků se potýká většina států Evropy.

Facebook

Ani transplantace, ani onkologická léčba
Je to k nevíře, ale je to tak, antibiotika přestávají účinkovat z čehož plyne, že bychom mohli umřít na angínu, lékaři by nemohli provádět transplantace, operace ani léčit onkologické pacienty. Vypadá to jako děsivý scénář budoucnosti, ale skutečnost je taková, že pokud by během dalších let některá antibiotika přestala zabírat zcela, to jediné, co by prosperovalo by bylo pohřebnictví.

Jak z toho
Jedinou možností jak zabránit rezistenci antibiotik je zefektivnit jejich předepisování. Podle lékařů je možné omezit zbytečné užívání antibiotik až o padesát procent. Základní důvod, proč začínají být antibiotika neúčinná, je jejich časté předepisování naslepo, zkrátka na všechno, a to i tam, kde jich vůbec není třeba. Mikrobiologové se začínají přiklánět k názoru, že by takové léky měl pacient dostat až po laboratorním potvrzení infekce. Jedním z největších problémů jsou takzvaná širokospektrá antibiotika. Ta byla vyvinuta proto, aby zasáhla velké množství bakterií najednou. Ale ono se to široké spektrum dost vymklo z rukou. V řadě případů prostě nezaberou a navíc se podpoří vznik odolností bakterií na celou skupinu antimikrobních preparátů. V současné době lékaři nejvíc věří starému známému penicilinu, kterým se úspěšně léčí třeba angína nebo spála.

Jak bojovat proti infekcím
V některých zemích se dokonce lidé proti bakteriím, které způsobují třeba úplně obyčejný zánět středního ucha, očkují. U nás se o tom uvažuje. Ale to nemůže být ve chvíli hrozící absolutní rezistence antibiotik všechno, natož konečné řešení. Ohledně očkování je důvod jednoduchý - při plošném očkování totiž hrozí, že druhy bakterií zmutují do jiných variant nebo že se rozšíří typy, na které nebude očkování dostupné. Proto vkládají další, možná v tuto chvíli jediné, naděje do nově vznikajících druhů antibiotik. Ale situace se opakuje. Už nyní má řada laboratoří ve svých záznamech  kmeny bakterií, na které žádný ze známých léků nezabírá. Proto se hledají jiná, účinnější řešení.

Co je to rezistence antibiotik
Je to schopnost mikroorganismu, tedy baktérií, odolávat účinku léků. Když se před šedesáti lety začala antibiotika využívat, byla považována za zázrak - dokázala zničit baktérie způsobující závažné nemoci. Jak se to mohlo těm bakteriím podařit? Tak například změnily povrch buňky tak, že do ní antibiotikum nemůže vniknout, a tudíž ji zničit.
Změna povrchu ale může vést také k tomu, že antibiotikum nemůže buňku nalézt. Další obrana baktérie je aktivní. Pomocí určitých látek, konkrétně enzymů, dokážou antibiotika zneškodnit. Hlavní příčinou vzniku rezistence vůči antibiotikům je jednoznačně jejich nadměrné používání.
A je to dokonalý začarovaný kruh, kterému ovšem velí, bohužel, peníze, nikoliv zdraví. Farmaceutické firmy vyvíjejí stále nová, snad i účinnější antibiotika, která by měla být ovšem užívána jen výjimečně, ale komerčním zájmem firem přirozeně je, aby byla předepisována co nejčastěji. Ani pacienti nevycházejí z tohoto duelu bez poskvrny, nutí zcela běžně lékaře k předepisování antibiotik i na běžnou rýmu.

Rada: Když vám doktor předepíše jen obyčejný penicilin, neposílejte ho hned k šípku. Udělal pro vás totiž to nejlepší, co mohl. Kdyby totiž použil nějaké jiné antibiotikum, vystřílel by si hned ty nejsilnější kalibry.

První generace antibiotik:

1942    Vyvinut penicilín
1943    Objev streptomycinu
1945    Objev cephalosporinů
1947    Objev chloramphenicolu
1947    Objev chlortetracyclinu
 

Druhá generace antibiotik:
1960    Vyvinut methicillin
1961    Vyvinut ampicilin
1963    Vyvinut gantamycin
1964    Vyvinuty cephalosporiny

Iva Burianová

Zdroj foto: www.vitali.cz