Pardubice jsou univerzitní město s téměř devadesáti tisíci obyvateli, které si náramně dává záležet, aby bylo pro turisty přitažlivé a mělo, co nabídnout. Ať už jde o historické památky, jedinečné turistické cíle pro pěší nebo cykloturisty, či gastronomii.
Vítejte na dvoře pánů z Pernštejna
Renesanční palác s reprezentativními sály ukryli Pernštejnové za hradbou mohutných obranných valů. Najedete tu nejstarší akt v dějinách českého výtvarného umění Fortunu Volublis (Štěstěna vrtkavá), Rytířské sály s renesančními malbami, kapli Tří králů nebo tajný kryt civilní obrany.
Sotva vstoupíte, vydáváte se do časů pozdní gotiky a rané renesance, do let, kdy pardubický zámek a město sloužily jako hlavní rezidence nejbohatšího šlechtického rodu v Čechách a na Moravě – pánů z Pernštejna.
Během sedmi desetiletí, od roku 1491do roku 1560, se na pardubickém zámku vystřídaly tři generace tohoto rodu. Zámek procházel zásadními přestavbami, kterými se zdokonalovaly dvě jeho základní funkce: byl pohodlným reprezentačním sídlem nejbohatší šlechtické rodiny a zároveň sloužil i jako nedobytná pevnost. Tyto dvě role pardubický zámek spojuje v ojediněle dochované dokonalosti.
Pardubice byly významným mocenským a ekonomický centrem
S rodem Pernštejnů se nejlépe seznámíte ve velkém gotickém sále v přízemí zámeckého paláce. Animovaný film vypráví rodovou pověst a nástěnná malba s bohatou heraldickou výzdobou zachycuje rodokmen tří generací od Viléma z Pernštejna (+1521) do jeho vnuků. Projdete se po podlahové mapě, na které jsou zaznamenána nejvýznamnější pernštejnská sídla.
Pardubice byly v první polovině 16. století významným mocenským a ekonomickým centrem, odkud Pernštejnové ovlivňovali domácí i evropské dějiny. Nejbohatší rod v zemi mohl svoje sídlo vyzdobit tím nejlepším, co bylo dispozici. I po půl tisíciletí dokládají pozůstatky původní výzdoby interiérů dosud nedoceňovanou skutečnost: pardubický zámek byl nejstarším skutečným renesančním sídlem v Čechách.
Nechte se unést nádherou a kvalitou nástěnných maleb v rytířských sálech podle předloh Lucase Cranacha staršího a dalších špičkových umělců té doby. Nahlédněte za viditelné zdi a odhalte postupné vrstvení jednotlivých fází stavebního vývoje zámku i jeho role v rámci celého města.
Zámecké valy jsou pevnostní unikát evropského stavitelství
Pardubický zámek je vzácným dokladem pevnostního stavitelství z doby před půl tisíciletím. Tehdy se naši předkové potýkali se složitým problémem: Jak se chránit před stále dokonalejším dělostřelectvem, schopným pobořit i silné kamenné hradby? Řešením byly mohutné zpevněné sypané zemní valy s nárožními rondely, obehnané hradbou na úpatí a vodním příkopem. V Pardubicích se tento obranný systém dochoval v původní podobě jako jediný ve střední Evropě. To si ověříte i příjemnou procházkou po zámeckých valech, které jsou oázou zeleně uprostřed rušného města. Tato část expozice je umístěná v přechodu ze zámku na valy.
Až třetí generace Pernštejnů skončila neslavně
S finanční krizí se musel vypořádat Jaroslav z Pernštejna, který se kvůli silně zadluženému panství, rozhodl v roce 1560 k prodeji královské komoře. Ani to však na úhradu dluhů nestačilo. Rozprodávalo se vše, co dříve Pernštejnům patřilo.
V archívu se dokonce dochoval přesný obraz skvělé zbrojnice, kterou do poloviny 16. století na pardubickém zámku vybudovali. Byl to na svou dobu ohromný zbrojní sklad, ze kterého bylo možné vyzbrojit armádu o několika tisících mužů. V současné expozici poznáte zbrojnici v době, kdy už se rozprodávala, což má i svoji výhodu. Třeba se můžete tvářit jako potenciální kupec a můžete si ochrannou zbroj ale i chladné a palné zbraně vyzkoušet.
Nejhezčí výhled na Pardubice je z ochozu Zelené brány
Zelená brána představuje jednu z nejvýznamnějších dominant Pardubic a spolu se zámkem vévodí historickému centru města. Objekt je tvořen vstupní renesanční branou, jejíž průčelí zdobí reliéf vytvořený podle návrhu Mikoláše Alše, zpodobňující erbovní pověst pánů z Pardubic.
Vznik Zelené brány souvisí s opevněním města. Pernštejnské „město v hradbách“ chránil kolem dokola hliněný val, na jehož koruně stála kamenná hradba, zakončená ochozem pro obránce. Na nárožích obvodu města měl val podobu půlkruhových výběžků a tam patrně měla svá stanoviště děla. Pro zesílení obrany na několika místech vyčnívaly z hradby bašty.
U úpatí valu zesiloval opevnění ještě další, nižší pás hradeb a před ním se rozprostíral ze západu a z jihu vodní příkop, což je dnešní Jahnova třída a náměstí Republiky. U východní strany tekla Chrudimka a na severu město chránil hrad a tok Labe.
Z ochozu Zelené věže dohlíželi na bezpečnost ve městě ponocní a po jistou dobu, až do třicetileté války, také trubači. Z věže se také ohlašoval čas a zvláště policejní hodina, kdy se mělo zavřít v šenkovních domech. Za časů Viléma z Pernštejna to bylo ve 20 hodin. V 18. století se zase z ochozu věže ozývaly na konci dne písně k oslavě sv. Floriána, ochránce před požárem, nějaký čas prý také k oslavě patrona města, prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic.
Hodiny na věži stále odměřují i náš čas a úžasná architektura dává vzpomenout na časy minulé a historická památka zůstává stále chloubou města.
Redakce FFN
Fotogalerie k článku
