Facebook

Jihotyrolská kuchyně je známá svou kreativitou, která staví na kombinaci tradic z období monarchie a na vlivu moderní středomořské gastronomie. Velký důraz zde kladou na použité místní suroviny – jihotyrolská jablka, která mají chráněné zeměpisné označení, stejně tak jako jihotyrolský špek a sýr Stelivo, které díky své tradici, kvalitě a transparentnosti výrobního procesu získaly evropské známky chráněného označení.
Kreativita a kvalitní produkty ovšem nemusejí znamenat složité vaření. Na to si zajděte do některé z dvaceti jihotyrolských restaurací, které byly v tomto regionu s půl milionem obyvatel oceněny třiadvaceti prestižními michelinskými hvězdami.

Bezpečně se ví, že každé desáté jablko v Evropě pochází právě z Jižního Tyrolska. V nejbližší době se objeví na trhu tři nově vyšlechtěné odrůdy - Giga, RedPop a Cosmic Crisp, které se představily na nedávném Apple Summitu v Bolzanu. Přinášejí nebývalé chuťové variace, mají lepší skladovací vlastnosti a jsou určené pro bio zemědělství. Pěstovat se budou povětšinou ve Val Venostě. Odrůda Cosmic Crisp má však původ na Washingtonské státní univerzitě ve Wenatchee, Buňky dužniny jsou u Cosmic Crisp dvakrát větší než u jiných jablek.

Svěží jarní salát s jihotyrolskou příchutí
Stačí jen třicet minut a svačinka pro dva je hotová. Zvládne to každý. Nachystáme si šest tenkých plátků jihotyrolského špeku (Speck Alto Adige PGI), 75 gramů rukoly, půlku jablka odrůdy Granny Smith, několik hoblin parmezánu a hrst vlašských ořechů. Vše promícháme ve větší míse. Na dresink vyšleháme půl lžíce hořčice, dvě lžíce extra panenského olivového oleje a jednu lžičku citronové šťávy. Přidáme špetku soli a pepře. A můžeme servírovat.

A ještě trocha historie …
Terese Gröber pracuje na zámku Trostburg. A i když si teď na nové návštěvníky ještě nějaký čas počká, nečeká v hledání inspirace. Na zámku totiž i celý život, už 73 let, bydlí. Stěny zámku, v nichž sídlili rytíři a hraběnky, ukrývají půvabné příběhy minulosti v údolí řeky Eisack. Vysoko nad obcí Waidbruck/Ponte Gardena vládne ticho a klid. Už její rodina spravovala zámek pro poslední majitele, hrabata z Wolkensteinu. Historie původem hradu, tyčícího se do výšky 627 m n. m., sahá do 12. století. „Jsem jeho součástí a on je součástí mě,“ říká usměvavá dáma nad albem starých fotografií. Její příběh vyšel v COR, The Local Magazine No. 2.

Redakce FFN

Fotogalerie k článku