Podařil se tady totiž skloubit kulturní program tak, aby zaujal všechny její členy. Pro převážně mužskou část probíhá v prostorách hořického zámku výstava Nesmrtelný dvoutakt na závodních okruzích. Aby byla výstava atraktivní i pro děti, čeká na ně plnění úkolů, díky jejichž rozluštění pomohou Gustavu Havlovi, zakladateli známého hořického závodu 300 zatáček, spravit jeho rozbitý motocykl.

Facebook

Další naučnou stezkou, která na děti čeká, je Trubičková stezka v klidném prostředí Smetanových sadů, která je seznámí s historií a výrobou proslulých Hořických trubiček. Určená je v první řadě školním a předškolním dětem, ale také všem, kteří se chtějí dozvědět více o historii a výrobě této tradiční sladké pochoutky. Do Hořic ji přinesl osobní kuchař Napoleona Bonaparte.

Chlumíčkova stezka vás zase dovede krásnou lesní krajinou až na přírodní koupaliště Dachova, kde si mohou návštěvníci Hořic odpočinout a načerpat nové síly. Děti přivítá skřítek Chlumíček a čekat na ně budou nejrůznější prolézačky hlavolamy.

Za shlédnutí stojí v Hořicích také snad jediný maják bez moře v podobě Masarykovy věže samostatnosti, odkud se nabídne nádherný výhled po okolí nebo nová výstava Městského muzea Zdeněk Burian – Dobrodružství pravěku, která nabízí neobyčejné setkání s hrdiny pravěkého světa prostřednictvím strhujících příběhů na obrazech fenomenálního umělce.

Zapomenout nelze ani na ojedinělou přírodní galerii moderního sochařství, tzv. Sochařský park, na stráních vrchu sv. Gotharda, prezentující díla mistrů svého řemesla z celého světa. Tato díla dala městu přídomek Hořice – město kamenné krásy. Děti si venku pohrají a rodiče si v klidu prohlédnou vše dosyta.

„Pokud do Hořic zavítáte, lze tady strávit celý den. Ke skvostům Hořic patří beze sporu ojedinělá přírodní galerie soch - Smetanovy sady a sochařský park na vrchu Gothard, prezentující díla sochařů z celého světa vznikající při mezinárodních symposiích v letech 1966 až 1969 a 1989 až dosud. Příjemné osvěžení v letních dnech poskytuje přírodní koupaliště na Dachovech s unikátní dřevěnou architekturou z 20. let minulého století. Zapomenout nelze samozřejmě ani na slavné hořické trubičky, vyráběné ve městě už více než 200 let,“ uvádí MgA. Petra Zachovalová, ředitelka Městského muzea a galerie Hořice.

Hořické trubičky neodmyslitelně k městu Hořice patří. Jedná se o tradiční pochoutku, jejichž historii spojuje pověst s francouzským císařem Napoleonem. Díky úzké spolupráci se Sdružením výrobců hořických trubiček vznikla oblíbená Trubičková stezka. Děti se při ní pobaví i poučí a rodiče mají dostatečný prostor na prohlídku venkovní expozice sochařského umění ve Smetanových sadech, kde se obojí nachází. Hořice rozhodně stojí za celodenní návštěvu,“ dodává Petra Zachovalová.   

„Kulturní dění v Hořicích se snažíme vždy koncipovat tak, aby bylo obohaceno o doprovodný program pro děti. Máme s tím výborné zkušenosti. Děti se zabaví a rodiče si v klidu vychutnají pořádanou výstavu nebo kulturní akci,“ uvádí Michaela Bělinová z Městského informačního centra. „Hořické trubičky a 300 zatáček Gustava Havla znají asi všichni, máme tady ale i celou řadu zajímavostí, jako například Masarykovu věž samostatnosti. Je umístěna v ose hořického náměstí a původně měla plnit funkci leteckého majáku na lince Praha — Varšava. Západně od ní byl pro orientaci letců také z pískovce vytvořen nápis „HOŘICE“, ten byl však na příkaz okupačních úřadů za 2. světové války odstraněn. Průčelí je zdobeno reliéfy s vlasteneckou tematikou a na základní kámen poklepal první československý prezident T. G. Masaryk, po kterém nese své jméno. Dnes plní dvě úlohy. Tou první je úloha rozhledny, ze které jsou překrásné výhledy na panorama Krkonoš na severu a na jihu pak do Polabské nížiny. A druhou je funkce památníku obětem světových válek, který je doplněn musejní expozicí věnovanou odboji s názvem „Hořicko v letech 1939 — 1945,“ dodává Michaela Bělinová.

Historie Hořických trubiček
Hořické trubičky se podle legendy do Hořic dostaly tak, že koncem roku 1812 se sem zatoulala skupinka zubožených a hladových mužů z kdysi slavné Napoleonovy armády, vracející se z nešťastného ruského tažení. Uprchlíků se tehdy ujali hořičtí sousedé a jeden z nich, prý to byl sám Napoleonův kuchař, věnoval z vděčnosti sousedce Ličkové recept na výrobu císařovy oblíbené pochoutky, sladkých trubiček. Tajemství výroby se v rodině přísně střežilo a dědilo se po přeslici z pokolení na pokolení. Trubičky se vyráběly nejen pro rodinné slavnosti, ale i na příležitostné dary a později se začalo s výrobou podnikat.
Nejslavnějším výrobcem hořických trubiček byl cukrář Karel Kofránek, který se kolem roku 1880 do rodiny přiženil a od nevěsty získal věnem vzácný rodinný recept. Kofránek díky své podnikavosti dovedl výrobu trubiček až na samý vrchol. Jeho trubičky byly známy nejen v zemích bývalého Rakousko-Uherska, ale objednávky přicházely i z Německa, Anglie, Francie, Turecka a dokonce až z Ameriky a ze Šanghaje. Kofránkovy trubičky získaly celkem 65 vyznamenání a diplomů z nejrůznějších domácích i zahraničních výstav. Hořické trubičky dnes vyrábí ve městě a v okolí řada firem a jsou chráněny zeměpisným označením Evropské unie.

Redakce FFN

 

Fotogalerie k článku