Právě Georg Eisath měl někdy před čtyřiceti lety v rukou první jihotyrolské sněžné dělo. Dnes zabývá lanovkami v zeleném duchu, a to ve ski resortu Carezza, zavaleném technickým sněhem, z něhož vytváří ty nejlepší koberce na sjezdovkách.
„Jděte do toho a zapněte mi na chvíli tu sněhovou zbraň, říkají mi. Anebo: Potřebujeme trochu víc sněhu tam, co není. A já na to: Ne, ne, děkuji, to je příliš drahé, nestojí to za to,“ usmívá se. Mnoho větších lanovkářských společností by jistě neváhalo, pomyslí si, přesto nekývne. Přitom Carezza už dávno není žádný zapadákov na periferii lyžařského světa. „Jenže zapnutí čerpadla o pěti stech kilowattech pro jedno sněhové dělo, to je opravdu příliš drahé,“ vysvětluje.
Svá první sněžná děla navrhl v osmdesátých letech minulého století jako alternativu k zahraničním vrtulovým strojům pro výrobu sněhu jižně od Alp. V roce 1990 spolu s Walterem Riederem a Erichem Gummererem založili společnost TechnoAlpin. A velmi brzy se stali lídry v oblasti technického zasněžování. On sám potom převlékl dres a nedaleko svého domova mezi Nova Levante/Welschnofenem a Karerpassem v údolí Eggental koupil většinu licencí na lanovky v tehdy chátrajícím středisku.

Kam trpaslík Laurin nedosáhne
Od té doby tam zainvestoval přes čtyřicet milionů eur do zcela nových systémů zasněžování, lanovek, vleků a sjezdovek. A resort pojmenoval Carezza. Na vrcholu nedalekého masivu Rosengarten možná vládne trpaslík Laurin. Ale dole je sněhovým králem Georg Eisath. Na úpatí Latemaru a Rosengarten pečuje o 40 km sjezdovek už spolu se synem Florianem, bývalým skvělým lyžařem. Když spolu s manželkou převzali v roce 2002 rodinný hotel, lyžařské středisko tady málem zkrachovalo. Denně tu běžela jediná lanovka Paolina.
„Nemůžete stavět jen na jednom výtahovém systému, když se sousední střediska každým dnem rozrůstají a zdokonalují,“ uvědomil si brzy. „Udržitelný cestovní ruch zní sice chytlavě, ale nikdo z něj nemůže žít.“ Přišel čas, kdy musel poslat peníze do světa. „Máme tu krásnou a nedotčenou oblast. Příležitost řídit ji, zaznělo jako výzva i obohacující příležitost.“ Kdo by to měl udělat líp, než člověk s tolika zkušenostmi v zasněžování?
Výsledkem se stal výjimečně sofistikovaný koncept resortu jako ze sci-fi románu. „Moje životní práce byla výroba technického sněhu. A to jsem se snažil využít pro úsporu energie a tím i pro peníze,“ říká otevřeně.

Zasněžovací okna, sněhuláci s GPSkami
Sníh zůstal jeho doménou, ale nesoutěží s Matkou přírodou. Naopak. „Sněhově bílá krajina je krásná a přírodní sníh je navíc vhodný pro vlhkost při technickém zasněžování. Ale právě umělý sníh je základem zaručené zábavy na sjezdovkách a umožňuje provoz středisek bez ohledu na povětrnostní podmínky,“ vykládá.
Zelenější koncept jeho společnosti Eisath je založen na vysoce výkonném, plně automatickém systému. Mezi srpnem a říjnem 2008 položil 20 kilometrů potrubí. Kromě toho postavil nádrž, tři výtahové systémy, sjezdovky a silniční nadjezdy.
„Dokončit to byla skutečná výzva, navíc tak zakrátko,“ vzpomíná. Ale on a jeho tým to zvládli včas i bez řádného napájení. V prvním roce stále museli pokračovat jen s generátory. Až poté investovali více než milion eur do výkonného elektrického vedení. Koneckonců, výroba sněhu periodicky vyžaduje hodně elektřiny. Eisath má však jasná pravidla: Čerpadlo může být spuštěno pouze při plném zatížení, tj. nejméně 40 z 50 sněhových děl musí být připojeno ještě před spuštěním. První vrstva sněhu se produkuje během chladných listopadových dní, druhá v prosinci a někdy je nutné třetí období zasněžování v lednu. Poté se děla uloží ke spánku až do příští zimy.
Jeho zaměstnanci každý rok horlivě čekají na zasněžovací okno. Eisath studoval klimatické mapy zobrazující počasí v průběhu mnoha desetiletí a všiml si, že teploty v regionu Latemar vždy výrazně klesají jen asi dva týdny v listopadu. Přesně tam naplánuje čas na výrobu první vrstvy sněhu.

Jak dvě stě děl vypálí společně do pěti minut
„Jakmile teplotní okno dosáhne -7 až -12 stupňů Celsia, spustím všech 200 děl s plně automatickým systémem do pěti minut,“ ukazuje. Pak běží děla tři až pět dní nepřetržitě. Šířka svahu, množství sněhu a vítr určují, zda se k výrobě používá sněhová pistole nebo sněhová kopí. Výběr vhodného okamžiku znamená potenciální snížení nákladů až o polovinu. Za správné teploty se stejné množství energie použije k výrobě podstatně více sněhu. Eisath vše přesně sleduje a zaznamenává. Neustále se ptá, co by se dalo zlepšit. Jako vědec. Dnes už má přesnou představu o tom, kolik sněhu musí každá část lyžařského střediska udržet po celou zimu.
Zdejší největší a nejekologičtější nádrž Jižního Tyrolska obsahuje 130 000 m³ vody. Byla postavena tak, aby v létě umožňovala přirozené proudění vody. V zimě je voda snadno přístupná a nemusí být čerpána z přílišné dálky. Pět sněhových rolbiček ošetřuje asi sto hektarů sjezdovek. Pro optimalizaci provozu probíhá GPS sledování a měření hloubky sněhu. Oproti minulosti šetří asi čtvrtinu paliva na stejné ploše.
Lanovky a vleky se vypínají, když je poptávka nízká. Informační značení informuje lyžaře o ekologických opatřeních. Události v této oblasti se pak certifikují jako ekologické.
Pro přípravu na svahu mají jeho sněhuláci aplikaci pro sledování GPS na svých mobilních telefonech. Úspěšný koncept společnosti Eisath získal i cenu Alpines Klimaskigebiet (Sustainable Alpine Ski Resort). Carezza se jako první z italských resortů připojila ke Climate Neutrality Alliance.
Eisath neúnavně experimentoval jako šílený vědec. V jeho laboratoři, samotném lyžařském středisku, více a kvalitnější údaje spojené s technologií, vedou k úsporám. Sám se prohlásil za „nejzelenějšího provozovatele lanovek v Jižním Tyrolsku.“
Prohlásit, že systém funguje, zní jako nedocenění práce. „Udržitelné lyžování v Carezze je realitou. A přesto se brainstorming správných řešení a pohrávání s procesy nezastaví. Nejsem nikdy spokojen. Snaha o dokonalost je nekončící příběh,“ loučí se.

…a o kus dál leží Obereggen
Až se vydáte do Carezzy, zastavte se i v nedalekém Obereggenu, přímo pod Latemarem, taky stojí za pozornost. A taky díky svému ekologickému charakteru. Nabízí 48 km sjezdovek a 18 lanovek včetně nové na Reiterjoch, dva tobogany, snow park a dětskou zónu – to vše v propojení se sousedním Pampeagem a Predazzem. Úchvatný 360stupňový panoramatický výhled uzříte z horské chaty Oberholz na vrcholu stejnojmenné pisty. A na večerní party pak musíte vyrazit samosebou do nového klubu Locx.

Facebook

Redakce FFN