Flóra na horních patrech totiž není jen uměleckým dílem, ale také pomáhá předcházet teplotním špičkám, váže na sebe škodlivé látky, dokáže si ukládat srážkovou vodu a zároveň prodlužuje životnost použitých stavebních materiálů. Navíc se nejedná o namáhavou a komplikovanou záležitost. Pokud je nosný základ střechy řádně provedený, nevyžaduje zarostlá plocha téměř žádnou speciální údržbu a péče o takovou plochu je srovnatelná s běžnou zahradou. Kdo nechce vynakládat přílišné úsilí, může ve výsadbě použít takové rostliny, které nevyžadují žádnou péči a vystačí si s dešťovou vodou.
Jaké střechy lze zazelenat? To je nejčastější otázka, se kterou za odborníky chodí majitelé domů, když uvažují o zelené střeše. Odpověď bývá překvapivá. Zazelenat se dají mnohé střechy, od těch garážových střech až po ty na domě. Stačí, aby byly splněny statické předpoklady, a aby byla řádně provedená konstrukce střechy. Při návrhu skladby střešní zahrady se vychází ze stejných konstrukčních zásad jako u návrhů ostatních střech. Nad životností zazelenalých střech budov si přitom není třeba lámat hlavu. Kdo staví podle doporučených norem a s odborností, dočká se střechy s velmi dlouhou životností. Odborníci ji odhadují na zhruba 40 let.
„Zazelenění povrchů budov je, kromě estetického významu a zlepšení podmínek života ve městech, v poslední době i účinný a populární nástroj pro boj proti klimatickým změnám. Význam takových řešení si v současnosti uvědomují nejen odborníci ale už i velká část obyvatel, protože výkyvy počasí s jeho extrémními projevy jsou stále častější,“ vysvětluje Martin Trešl ze společnosti Austrotherm CZ, která se mimo jiné specializuje i na komponenty pro zelené střechy.
Problémem posledních let se podle něj stávají například obrovské přívalové deště, které kanalizační systémy měst s převahou zpevněných, nepropustných ploch nedokážou vstřebat. K tomu se přidávají i extrémně horká léta rozpalující hlavně v hustě osídlených aglomeracích tmavé povrchy komunikací, střech i vlastních plášťů budov. I proto se v Evropě stále více objevují projekty, jejichž výsledkem je stále více zelených střech, vysazených střešních teras a střešních zahrad nebo celých „zazeleněných“ fasád.
Zelené střechy lze vyhotovit v několika variantách, nejčastější však to bývají teplé nebo obrácené střechy. Do teplé střechy se jako izolace hodí materiály s vynikajícími tepelně izolačními vlastnostmi z tvrzené pěny s uzavřenou strukturou pórů, která umožňuje prostorově úsporné řešení zateplení s velmi nízkou výškou. Oproti tomu varianta obrácené střechy zabraňuje, aby zazelenění zatížilo budovu nebo ji poškodilo. „Izolace odolná vůči vodě a tlaku chrání utěsnění a vytváří skvělý základ, na kterém lze dále stavět. Zde se především používá extrudovaná pěna s uzavřenou strukturou pórů a výbornými tepelně izolačními vlastnostmi. Ta je odolná vůči vlhkosti, hnilobě i tlaku,“ dodává Trešl.
Náročnější na údržbu je pak takzvaná intenzivní vegetační střecha, kam se vysazují trávníky, různé keře a stromy. Kdo chce "intenzivně" zazelenat svoji střechu, musí počítat s větším zatížením statiky. Tento typ ozelenění potřebuje tloušťku substrátu více než 20 cm, a proto se může navrhovat pouze u plochých střech s únosností kolem 1000 kg/m2.
Zelené střechy jsou nejen velmi pěkné na pohled, ale také přinášejí řadu pozitivních efektů. Díky vypařování chladí jejich rostliny své okolí, snižují teplotu a redukují hromadění tepla ve městě. Zároveň se vyrovnáváním teploty starají o příjemné klima uvnitř budovy (resp. v místnostech, které jsou pod střechou) a chrání je před letními teplotními špičkami. V zimě vegetace a střešní substrát naopak zamezují přílišnému úniku tepla, čímž působí jako dodatečná tepelná izolace. Výsledky studií Univerzity HafenCity v Hamburku prokázaly, že zelená střecha je v létě až o 30 stupňů Celsia chladnější než ta běžná.
Další jejich výhodou je zpomalení odtoku a ukládání dešťové vody, čímž přispívají ke snížení rizika bleskových lokálních záplav. V případě střech se štěrkovou vrstvou je do kanalizace odvedeno přibližně 80 až 100 procent srážkové vody, ale v případě střešních zahrad je to jen 30 procent. Zbytek se postupně odpaří do městského ovzduší. Přínosem zachytávání dešťové vody je i to, že dochází k lokálnímu chlazení vzduchu prostřednictvím odpařování a zlepšení mikroklimatu bezprostředního okolí. Zelené střechy dokáží rovněž redukovat ostatní negativní vlivy městského prostředí včetně hluku a přispívají ke zlepšení bilance CO2.
„Velkým potenciálem je i možnost mít výše položené zahrady, které poskytují místo k odpočinku pro lidi, kteří bydlí v hustě zastavěných částech měst. Na střeše nemusí být hned les. I květiny nebo záhony se zeleninou, dokonce i taková výsadba nenáročných sukulentů, vykazují velmi pozitivní účinky. Zatímco u nás je to považováno za nový trend, ve světě se už jedná o osvědčený koncept.“ uzavírá Martin Trešl.
Redakce FFN
