Karolíno, tu a tam se necháváte slyšet, že jste, co se týče ročních období, spíše milovnicí slunce a tepla. Jak zvládáte zimní měsíce? Těšíte se na Vánoce nebo někde v koutku duše už vyhlížíte jaro?
Předvánoční čas zvládám výborně, kromě tepla mám totiž moc ráda i podzim, všechny jeho barvy, chutě, to mě baví a nechápu lidi, co mají na podzim depresi. Jaro začínám vyhlížet až v lednu. Kdyby člověk mohl strávit leden a únor někde na horách, tak by mi zima vůbec nevadila, mám ráda sníh a celou tu horskou atmosféru, ale v realitě musíme v zimě chodit do práce ve městě kde je spíš břečka než sníh, takže se žádná velká idylka nekoná… Letošní zima byla ale krásná, bydlíme u řeky a ta zamrzla, každý den na ní bylo korzo, plno lidí, bruslaři, psi, maminky s kočárky, stánky s grogem – to jsme si moc užili. Takovou zimu bych měla ráda, ale většinou máme spíš bláto… takže touha po jaru je pak fakt velká.

Facebook

Jedna z vašich kuchařek se jmenuje Jídlo jako vášeň. Mnoho žen vnímá přípravu jídel, zvláště teď v předvánočním shonu, spíše jako povinnost a rutinu. Jak se vám podařila ta vášeň?
Protože strašně ráda jím. Jídlo mi připadá jako jedna z nejpříjemnějších lidských činností a dělá mi dobře na duši. Já bych to řekla tak: pro někoho je třeba úlevné strávit večer hodinu koukáním na seriál. A pro mě je úlevné strávit tentýž čas tím, že vařím, voní to, můj muž sedí u mě a kecáme a dolévá mi víno, a kolem jezdí nejmenší syn s angličákem. To pro mě nemůže být nikdy rutina… Ale to je individuální, každého baví něco jiného.

Stalo se vám někdy, že jste vášeň k vaření ztratila a musela si cestu do kuchyně znovu najít?
Určitě, vždycky po dokončení kuchařky a natáčení. To jsou období, kdy spoustu týdnů opravdu nemyslím na nic jiného, než na jídlo. A když odevzdáme poslední kapitolu a dotočíme poslední díl (oboje tak na konci září), jíme pak doma měsíc chleba se sýrem, protože já nemůžu jídlo ani vidět, spíš se musím nějak očistit, chvíli nejíst skoro nic, koukat na romantické filmy a cvičit jógu abych se dala zase do pořádku, protože ten závěrečný finiš bývá vždycky dost fičák. Po měsíci mě to ale vždycky zase chytí, začnu se hrabat v kuchařkách a vášeň je zpátky v plné síle…

V televizi působíte, na rozdíl od některých vašich kolegů kuchařů, velmi vlídně a lidsky. Je to všeobecně váš přístup k vaření popřípadě k životu, nebo bychom ve vás našli i kulinářskou přísnost à la Gordon Ramsay?
Ne, já nemůžu být nikdy přísná. Nejsem zastánce přesně daných postupů (a dokonce bych řekla, že ani Gordon Ramsay není, když ho tak občas vidím vařit, taky si s tím docela hraje). Vaření je pro mě něco jako hra a kdybych měla být vystresovaná z toho, že se něco musí dělat „tak“ a nesmí se to dělat jinak, ztratila by se z toho radost a pohoda – pak by mě to ale opravdu nebavilo. Nejsem přísná ani na sebe, ani na ostatní. Všem nechávám svobodu, nejen v kuchyni, ale i v životě.

K laskavé atmosféře vašich kulinářských pořadů patří i domácky vyhlížející kuchyňské náčiní, misky a mísy v krásných pastelových barvách, puntíkaté zástěry … Potrpíte si sama na krásné věci v kuchyni?  Bez čeho se v ní klidně obejdete a co naopak nedáte z ruky?
No, upřímně, před patnácti lety bych vám řekla, že si vystačím s nožem a vařečkou… (samozřejmě v nadsázce). To už se ale změnilo, čím víc se vařením zabývám, tím víc mám doma všech možných vymožeností a nevím, jestli by se mi dneska chtělo třeba strouhat jednotlivé mandle ručně na struhadle, jak jsme to dělávaly před Vánoci doma s mamkou, když jsme pekly vanilkové rohlíčky. Zrovna včera jsem si na to vzpomněla, když jsem je hodila do strojku a za třicet vteřin z nich byla mandlová moučka… Jinak hezké vybavení mám ráda, ale nejsem žádná sběratelka. Nemám ráda domácnost zastavěnou zbytečnostmi, takže kupuji jen to, co využiji.

Ne každý o vás ví, že kromě vaření jste se věnovala i hudební tvorbě. Zpíváte si v kuchyni?
Zpívám si lidovky, svoje písničky nikdy ne, to bych si připadala divně… Ale ty lidovky jsou univerzální, hodí se mi vždycky, na procházce, doma při vaření. Je ve mně nějaká skrytá folkloristka.

Vraťme se na závěr ještě k Vánocům. Jste zastáncem tradičních pokrmů nebo stále zkoušíte něco nového? Na který recept nebo pokrm nedáte dopustit?
U nás jsou Vánoce půl na půl – tradice musí být, ale vždycky do ní propašuju i trošku moderny. Díky tomu si každý přijde na své, protože máme v rodině různé typy – od naprostých konzervativců až po naprosté modernisty… Možná vás to překvapí, ale nedám dopustit na ovocný salát s tropickým ovocem. Jeho sladko-hořko-kyselá chuť je pro mě dokonalým zakončením štědrovečerní večeře, kdy jsou všichni přejedení a potřebují osvěžit.

Máte i recept na klidné Vánoce?
Ano. Nebýt moc ambiciózní. Určitě je bezva mít nablýskané každé sklíčko na lustru a 24 druhů cukroví a tak. Ale kdykoliv jsem se o něco podobného pokoušela, seděla jsem nakonec pod stromečkem s chřipkou a naprosto vyčerpaná. Dneska si dopřávám nedokonalost. A tak je nám všem veselo, žádné nervy a stresy. Tohle opravdu můžu doporučit.

Lenka Bicanová