Její profesní kroky vedly do korporátní sféry, kde pracovala na různých pozicích v HR, ale také ve finančnictví a obchodě ve velkých mezinárodních firmách a v multikulturním prostředí. Tam se také začala poprvé věnovat koučování. Tato práce ji natolik zaujala, že se nakonec rozhodla věnovat se jí na plný úvazek. O roli kouče říká, že to není poradce, ani psychoterapeut, duchovní guru nebo placená kamarádka. Popisuje ji raději jako roli průvodce.
Evo, čím se liší kouč od právě zmíněných osob?
Základní rozdíl je v tom, že kouč neradí, co dělat a jak to dělat. Jeho úkolem je provézt člověka cestou k nalezení vlastního řešení. Není to psychoterapeut, protože nenahlíží na minulost problému, který daný člověk v současnosti má. Psychoterapie je především léčebná metoda. Pro koučování je typický pohled dopředu. Je to metoda zaměřená na výkon. Pokud bych měla použít přirovnání mé klientky, potom psychoterapie je spíše pečující a mateřská, řešící chronické zátěžové situace. Koučování je mužský princip, zaměřený na dosažení cíle. Dobrý kouč by měl být schopen také rozpoznat, zda jeho klient nepotřebuje spíše péči psychoterapeutickou a v případě potřeby ho na ni odkázat. Jinými slovy etický kouč pozná, kdy je zakázka za hranicí koučování.
Jak je to s tou kamarádkou? Není právě posezení u kafíčka nebo v případě mužů u piva v hospodě jakýmsi přirozeným koučováním?
Může to tak vypadat, ale není. Kamarádka nebo kamarád vám poradí většinou to, co by dělal v dané situaci on sám. Tím ale nerespektuje, že jste odlišní a nabízí vám něco, co pro vás nebude fungovat. Kouč tohle nikdy neudělá. Bude s vámi pracovat tak, že vám pomůže najít vlastní zdroje řešení a obnoví vaši důvěru v ně.
Dobře, budu tedy teď citovat definici koučování, jak jí zmiňuje Wikipedie, a poprosila bych vás o krátký komentář. „Koučování je proces podporující hledání individuálních řešení a rozvoj člověka v jím zvolené oblasti. Kouč není trenér ani poradce, ale hledá řešení společně s klientem."
Naprosto souhlasím.
Pokračuji v citaci: „Je to prostředek pomáhající dostat se pohodlným způsobem z místa, kde se člověk právě nachází, na místo, kde chce být."
Tady bych opravila tu pohodlnost. Sama struktura koučování pohodlná je, ale vyžaduje od člověka začít dělat věci jinak a zamýšlet se nad nimi. To může být nepohodlné.
Zdá se mi, že veřejnost vnímá koučování jako prostředek osobního rozvoje především pro manažery a vedoucí týmů nebo vrcholové sportovce. Jak si myslíte, že tento dojem vznikl?
Koučování má opravdu svůj prvopočátek ve sportu. Teprve odtud se přenesl do oblasti managementu. Až v poslední řadě se začal využívat pro širokou veřejnost. Toto vyhraněné vnímání je tedy pochopitelné, i když dnes již zastaralé.
Jaké životní situace koučování v dnešní době řeší?
Koučování může být zaměřené na jak profesní tak osobní cíle. V obou případech je to metoda velmi efektivní. V oblasti profesní pomáhá k nalezení rovnováhy mezi prací a osobním životem, dosažení kariérních cílů, nalezení vhodného zaměstnání, zlepšení vztahů na pracovišti a podobně. Tuto metodu mohou zvolit i podnikatelé, kteří potřebují rozšířit klientelu nebo zvýšit obrat.
V osobní sféře je koučování účinné pro nabytí nových schopností, zlepšení komunikace (například schopnosti empatie a diplomacie), hledání životního partnera, dosažení spokojenosti a sebevědomí nebo zvládání stresu. Je účinné i pro změnu životního stylu; například hubnutí nebo zbavení se zlozvyků jako je například kouření.
Skutečně? Když budu chtít zhubnout nebo přestat kouřit, pomůže mi kouč?
Ano. Celý proces koučování je efektivní díky své metodě, která je založená na tom, jak funguje náš mozek. Proto se dá aplikovat na téměř každou životní situaci. Skutečně jsem měla několik klientů, kteří přišli se zakázkou zhubnout. Zajímavé bylo, že každý z nich si našel k dosažení svého cíle úplně jiné prostředky. Zhubli všichni, ale každý úplně jinak. Tady se opět vracíme k základnímu principu koučování – tedy objevování vlastního řešení. Já sama jsem se při absolvování první série koučování zbavila kouření.
Jak tedy funguje náš mozek a jak této funkce využívá koučování?
Vše vychází z poznatků neurovědy. Pro mozek je důležitá struktura. Právě tu koučování poskytuje. V bezpečí této struktury lidé snadno nacházejí kreativní řešení, která vychází z vlastních hodnot a možností. Pozitivně působí i orientace na budoucnost a vizi. Důležité je také vytváření nových spojů a návyků. Vytvořený návyk z mozku nevymažeme, ale můžeme jej nahradit úplně novým a následně ho posílit. A tak funguje Brain based koučink.
Pokud se tedy člověk rozhodne vyhledat kouče, jak si má vybrat toho správného?
V koučování jde hodně o osobnost a zkušenostní zázemí kouče. Kvalitní kouč by vám měl vysvětlit svoji metodu a stanovit s vámi cíle, kterých chcete dosáhnout. Bez nich totiž nevíte, kam směřujete. Pozor bych si dala na příliš úzce zaměřené kouče (například kouče, kteří se zabývají pouze financemi). Každý člověk je komplexní osobnost a tak je třeba k němu přistupovat. Nezanedbatelná není ani „chemie“ mezi koučem a jeho klientem. Pokud vám daný člověk nesedne, nemá cenu s ním spolupracovat. Do začátku bych každému doporučila absolvovat první sezení třeba u dvou koučů a potom si vybrat toho, který vám sedí lépe. Většina koučů poskytuje první sezení zdarma. Za zkoušku tedy opravdu nic nedáte. Dalším vodítkem může být i výběr na základě doporučení.
A co vzdělání kouče? Jakou hraje roli?
Koučování není věda jako taková a momentálně se nevyučuje jako obor na žádné vysoké škole. Nicméně je určitě dobré, pokud je kouč akreditovaný. Akreditované kouče sdružuje například ICF (International Couching Federation), ČAKO (Česká asociace koučů) nebo EMCC (European Mentoring and Coaching Council). Tyto organizace zaručují kvalitu metody a vzdělání. Koučové, kteří se pod nimi sdružují , jsou navíc zavázáni se dále vzdělávat.
Evo, na závěr se zeptám, co by si člověk měl na sezení s koučem přinést, aby pro něj byl efektivní a co může očekávat, že si z něj odnese?
Stačí, když přinese sám sebe.
Opravdu? A není důležitá i silná motivace?
Člověk, který se ocitne na sezení s koučem, už ji má. O životní změně už delší dobu přemýšlí a návštěva kouče je dalším logickým krokem. Účinek koučování bych potom shrnula asi takto: člověk přijde na to, že každá životní situace má řešení a on ho zná.
Za rozhovor poděkovala Lenka Bicanová
